Založ si blog

Lazová stovka, ako sa behá 100 km ultra trail

Stovka, má první stovka

Během loňského roku jsem si po absolvování několika delších závodů řekl, že by už bylo na čase zkusit taky něco delšího. Prostě stovku, případně víc. Začal jsem koukat po různých termínovkách, recenzích ultratrailů atd., abych si udělal obrázek. Měl to být běh na začátku sezóny a tak po různých selekcích padla volba na slovenskou Lazovou stovku ve Vrbovém u Piešťan. Zmínil jsem se o tom Mariovi, zda by do toho šel se mnou. Už jsme spolu něco odběhli a dvakrát spolu byli i na bedně (H8, Brněnský masakr). Mariovi se místo i termín líbily a tak jsem vypsal dvě registrace a bylo to. Měl to být první závod sezóny, ale nakonec se před „Lazovku“ ještě vmáčkl Prostějovský půlmaraton, na kterém jsem si udělal osobák.

Príprava

V pátek před závodem jsme se sbalili a v půl šesté vyrazili autem směr Piešťany. Když jsem nakládal do kufru auta své zavazadlo, zeptal se mě Mario, jestli se stěhuju, nebo tam chci aspoň týden zůstat. Můj bágl vyplnil celý prostor kufru „Jedem autem tak beru vše možné a co si vezmu v sobotu rozhodne ranní počasí. Auto to uveze, tak co.“ V půl osmé přijíždíme do Vrbového a jdeme se zaregistrovat. Berem čip, kontrolní sešitek a jedem se ubytovat do Piešťan. Pan domácí nám vše ukáže, sdělí, že naproti nám bydlí Rakušani a pak pozvedl obočí a s velkým soustředěným hlasem pronesl: „Ještě přijedou Rusové.“ Podívali jsme se s Mariem na sebe a málem vyprskli smíchy. Řekl to, jako by měli přijet tankem. Vypili jsem každý jednu Plzeň a snědli napůl jednu jitrnici (mazat se musí), vybalili a šli na večeři do Slovenského dvora, který nám pan domácí doporučil. Objednali jsme si halušky s Oravskou klobásou a bryndzou, k tomu Plzeň. Krásný úsměv servírky a její  nádherné „Páči sa“ dodalo skvělé chuti i příjemný pocit. Druhou Plzeň po jídle a jdeme spát. Ještě si namažu nohy vrstvou vazelíny a přes to ponožky. Zjemňuji, zvláčňuji.

Ráno ve 4,45 mě budí mobil. Páchám hygienu, Mario ještě spí. Probírám se haldou oblečení, jídla, dostavuje se nervozita, lehký chaos v mé hlavě a nerozhodnost. Mario vstává a jde uvařit kafe. Já mažu nohy silnou vrstvou vazelíny, natahuju kompres podkolenky, 3/4, triko s dlouhým rukávem a přes to nátělník. Čas utíká, zjišťuju, že je skoro šest a já nemám nic snězeno. Rychle připravím kuskus s kostkou slepičího bujonu. Do batohu postupně skládám triko s dlouhým i krátkým rukávem, nátělník, rukávky, čelovku, baterky, powerbanku, tyčky, gely, datle, žvýkačky Bitters, škvarky a salám. Mobil, kontrolní sešitek a čip. Je 6,15 a vyrážíme směr Vrbové. V autě se ještě cpu kuskusem, ale moc ho nesním. Přijíždíme na start, dav lidí se už hromadí u brány. Nevidím ani jednu známou tvář. Rychle vyčurat a Slavo štartuje. Ideme.

Startujeme

Hned na začátku v polích nás honí hejno sršňů, otáčíme se a díváme se kde jsou. Strašný bzukot. Zjišťujeme, že nám nad hlavami poletuje dron. Je dost teplo a vlhko. Shazuju tunel z krku a natahuju na zápěstí. Pole běžců se rychle natahuje, my se neženeme. V lese nás dobíhá Belo, příjemné setkání po delší době. Běžíme, kecáme. Přibíháme k první kontrole, samolepky K0 lepíme do sešitku. Každý se svým startovním číslem. Poprvé vidím něco takového. Had se ještě víc natáhl. Běžíme sami, ale často se míjíme s klukem a děvčetem s velkým dlouhým copem. Běží spolu. Prohodíme pár slov. Vbíháme do dědiny Košariská, kolem rodného domu Milana Rastislava Štefánika. Ukazuju Mariovi bustu na domě a říkám, „aha, jeden ze zakladatelů Československa“, dívka s copem s úsměvem podotkne „keby vás slyšel Kotleba“. Všechny to pobavilo. Dlouhý výstup na Bradlo a Štefánikův památník. Poprvé se hlásí o slovo silný studený vítr. Vyklepeme botky od kamínků, kriticky zhodnotíme stavbu a běžíme dolů na první čipovou kontrolu, razítko a občerstvení. Tady poprvé ochutnávám skvělé česnekové suky, dávám si dva a kofolu. Běžíme dál. Borec s „copatou“ jsou nablízku, stále jí poodbíhá a vypadá to, že ji nutí k rychlejšímu tempu, než by ona sama ráda. Běžíme po asfaltu, vytahuju naši tajnou a osvědčenou „zbraň“ na dlouhé běhy – škvarky. Domácí, velké, hodně mastné. Berem si a nabízíme i těm dvěma. Odmítají. Prý by se po… 🙂

Kompletnú reportáž z priebehu Lazovej stovky nájdete tu

Tag:

Ako sme zdolávali Roháče

27.07.2017

Roháčske plesá určite patria k najväčším výzvam tohtoročného ZSSK restart challengu 7 kopcov, 3 jazerá 2017. Túry sú tu vzácne nielen kvôli krásnym výhľadom, ale aj preto, že sú prístupné viac »

Roháčské plesá – Odporúčané trasy a cyklotrasy

19.07.2017

Nadšencov vysokohorskej turistiky (VHT) od nepamäti láka jedna z najkrajších a zároveň náročnejších hrebeňoviek na Slovensku- hrebeň Západných Tatier. Celkový hrebeň má dĺžku približne viac »

Raj cyklistov – Sella Ronda

11.07.2017

Na tohtoročnú cyklo – expedíciu sme si vybrali koniec júna. Ideálny termín hneď z 2 dôvodov: pred prázdninami tam nie je tak rušno (čo sa netýka motorkárov) je dostatočne teplo aby ste viac »

jeseň, listy, deti, hra, park, ginko

Zrážok bude ubúdať, slnka pribúdať

23.09.2017 07:00

Dáždniky by sme mali mať naďalej poruke, no zrážok bude postupne ubúdať.

jadrova elektraren mochovce

Slovenské elektrárne sú od privatizácie strojom na peniaze

23.09.2017 07:00

V podniku okrem iného prebiehajú čudné ťahanice okolo stámiliónov eur na budúce vyraďovanie jadrových elektrární a ukladanie vyhoretého paliva.

Emmanuel Macron, práca

Macron podpísal kontroverznú reformu pracovného práva, Francúzi sa búria

22.09.2017 22:06

Francúzsky prezident Emmanuel Macron považuje zmeny v pracovnom práve za hlboké, ale nevyhnutné pre ekonomiku a spoločnosť.

Rizman

Hovorcom roka 2017 je Juraj Rizman z Via Iuris

22.09.2017 21:25

Hovorcami roka 2017 sa v kategóriách štátna správa, komerčný sektor a samospráva stali v minulosti už ocenení hovorcovia Boris Chmel, Tomáš Kráľ a Marek Tettinger.

petere

Pohyb, strava, motivácia

Štatistiky blogu

Počet článkov: 76
Celková čítanosť: 62368x
Priemerná čítanosť článkov: 821x

Autori blogu

Kategórie